JE TĚŽKÉ FOTIT VLASTNÍ RODINU?

Jezero Liptovská Mara

PLÁŽ HAVRÁNOK

Loňskou dovolenou jsme s přáteli naplánovali na Slovensku (miluju). Po několika dnech výšlapů v Tatrách a permanentním prskání dětí ve stylu „už zase, co tam, je to do kopce, atd.“, jsme se vydali k vodě, na Liptovskou Maru. Zkušenosti jsme s tímto místem měli z předchozích let, ale bez pesana.

Když nám u hlavního vchodu řekli „pejsek ne e“, netušili jsme, že díky tomu objevíme zákoutí, kterému propadneme.

Pláž Havránok.

Doby, kdy jsem s sebou i na dovči vozil celou fotovýbavu, jsou pryč. Přišel jsem si na to, že čím menší foťák a čím méně foto vybavení, tím více dovolená :).

Takže do kapsy pár náhradních baterek, SD kartu, svůj miniaturní Ricoh GR, kterému k dokonalosti chybí jen pár věcí a vodotěsnost a hurá k vodě.

Na workshopech dostávám otázku, jak fotit vlastní rodinu bez režie. Jak to udělat, aby přítomnost foťáku nevyvolávala potřebu se buď „tvářit“ nebo naopak utíkat ze záběrů. Aby na fotkách nebylo znát, že (nejen) děti vědí o tom, že je fotíte.

1. Nedělejte kolem focení rodiny haló

Zakažte si nahlas říkat věty jako:

Dnes s sebou beru foťák.

Doufám, že budete normální a budete se usmívat.

Vezmi si na sebe něco solidního, budu fotit.

Koukni se na mě.

Posuň se tam, k tomu…

Běžte k sobě blíž.

Nedělej kraviny, fotím, atd…

Jinými slovy, prostě nelpěte na výsledku, nebo alespoň ne do té míry, že zodpovědnost za něj přenesete na toho, koho fotíte. Rodinný dokument je o tom, že cokoli se povede, se povede díky schopnosti vyfotit momenty, které se dějí, ne okamžiky, do kterých svou režií zasahujete.

TIP: Jasně, že lze do určité míry výsledek ovlivnit tak, aby to nebylo v rozporu s přirozeným focením, ale prospělo to výsledným fotkám. Například při focení na pláži budu nad výběrem místa, kde zaparkuji deku, přemýšlet s vědomím toho, že se chystám fotit.

2. Nepotřebujete fotovýbavu, která na sebe strhává pozornost

Vím, že mezi fotografy vyvolám následující větou pozdvižení, ale co už :).

Mobil vám někdy udělá větší službu, než super našlapaný profi foťák.

Nejlepší foťák je vždycky ten, který máte u sebe. Nakonec, co ve vašich rukách vyvolá méně pozornosti než to, co v nich máte pořád.

V případě, že fotky nechcete vyvolávat ve větších formátech a není vaší prioritou technická kvalita fotek, ale jejich obsah, foťte svou rodinu bez výčitek mobilem o 106.

Další variantou jsou menší foťáky, které aktuálně zažívají návrat, co do obliby.

Jednotlivými konkrétními modely a jejich plusy a mínusy se budu zabývat v některém z budoucích článků.

Prozatím bych doporučil fotoaparáty, které disponují výklopným displejem.  Některými záběry „od země“ dostanete do fotek větší atraktivitu.

Samozřejmě se dá od země fotit i bez vyklopeného displeje. Ale třeba na Karlově mostě vám nenápadnost úplně nezajistí sebemenší foťák, když s ním skočíte levharta a zalehnete na zem. Věřte mi, mám vyzkoušeno. Takové chování kolem vás vytvoří lidské vzduchoprázdno, ve kterém nemáte koho fotit. Kolemjdoucí se rozprchnou v přesvědčení, že jste cvok a vlastní rodina je fuč taky, protože ze sebe raději udělá kolemjdoucí, než aby se k vám hlásila.

3. Dělejte, že nic

Říkám tomu guerilla (partyzánské) focení – prostě hlavně nenápadně :).

Když se vám záběr povede a vy víte, „že to tam padlo“, nesvolejte všechny kolem sebe a nesdílejte s nimi své aktuální nadšení.

Zůstaňte ve své flow. Je totiž velká pravděpodobnost, že jste, stejně jako surfař, chytli vlnu. Vezte se na ní tak dlouho, než vás vlna pustí a ždímejte z ní každou plodnou chvilku.

Stejně tak, když se před vámi odehrává atraktivní scéna nebo děj, ale vám se ne a nedaří dostatečně smysluplně vyfotit to, co vidíte před sebou. Neprskejte a nedávejte navenek najevo svou frustraci. Ovlivníte tím to, co se před vámi odehrává a je pravděpodobné, že ne úplně pozitivně. Změňte stanoviště, z kterého fotíte, zapojte se na chvilku do aktivity své rodiny, odfrkněte.

Pozor, existují minimálně 2 důvody k tomu nebýt nenápadná/ý až moc.

a) Když se necháte focením a honbou za výsledkem unést natolik, že vás rodina přestane vnímat nejen jako někoho, kdo je fotí, ale i jako jednoho ze členů týmu, je něco špatně. Je dobré udržet balanc a nejen fotit, ale i se zapojovat do aktivit, které zaznamenáváte.

b)  Být nenápadný je sice dobrodrůžo, ale doporučil bych s těmi, které fotíte, občas interagovat. To, že je vaše partyzánská mise s foťákem neviditelná pro ty, které fotíte, neznamená, že nebudí pozornost ostatních.

Modelová situace… Na pláži fotíte vlastní děti a protože pořizujete jeden perfektní snímek za druhým, blaženě se culíte. Měníte stanoviště, chvíli stojíte, sedíte, ležíte. Na pláži i ve vodě. Užíváte si roli agenta, o kterém ani vlastní děti netuší, že je fotí. Komu jste ale zablikali v radaru, je anabolický sympaťák s vytetovaným nápisem „KILLER“ na krku, který vás už 20 minut skenuje z vedlejší deky. Jeho syn Rocky a dcerka Xena ve vodě doráží na vaše děti, protože hledají kohokoli, koho by mohli dostat pod hladinu a tím se občas ocitají v perimetru vašeho objektivu. Pokračování příběhu nechám na vaší fantazii, ale je zřejmé, že to poslední, o co stojíte, je konflikt s kýmkoli, kdo vaše partyzánské počínání pojme jako snahu plnit si archiv fotografiemi cizích dětí.

4. Nefoťte rodinu a děti, ale aktivitu, kterou se rodina zabývá

Pro schopnost vyprávět příběh fotkami je to zásadní. Je rozdíl, jestli se při jakékoli aktivitě soustředíte na osoby, které ji provádí a ty portrétujete nebo jestli se soustředíte na kontext.

Storytelling je právě o kontextu. Vyčkejte se zmáčknutím spouště na nějaký okamžik, který od vašich dětí vyžaduje nutnost se mu věnovat. Na fotkách pak budou více sami sebou a i kompozičně budou fotky zajímavější.

5. Základy už máte

Je spousta dalších doporučení a tipů, které vám pomůžou ve zlepšení fotek vlastní rodiny. V posunu k přirozenějším a obsahově bohatším záběrům.

Začít výše vypsanými 4 doporučeními považuji za ideální start.

To nejdůležitější je, dle mého, schopnost odprostit se od potřeby řešit technické náležitosti vašeho foto vybavení. Dalším omylem je přesvědčení, že pokud na fotkách chybí tváře s rohlíky od ucha k uchu, jde o fotky špatné.

Mnohem zásadnější je zaznamenat dění před sebou v kontextu.

Připravil jsem e-book, který je zdarma ke stažení zde. Věnuje se právě tématu focení vlastní rodiny.