RODINNÉ FOCENÍ – R P R A

Rodinné focení

DAILY LIFE

1. Jste rodiče

a narazili jste na portfolio fotografa nebo fotografky, který nabízí focení rodin v pohodlí jejich domova. Oslovily vás fotografie, které jsou jiné, než ty z klasických rodinných focení. Jsou opravdové, zachycují mnohem více, než to, jak lidé na nich vypadají.

Prohlížíte si je a přestože se na nich nejedná o vás a vaše děti, při jejich prohlížení cítíte, že ve vás vyvolávají emoce.

Dotýkají se vás. Pokud se toto děje u fotek, na kterých není nikdo, kdo by vám byl blízký, pravděpodobnost, že s vašimi emocemi zahýbou podobné fotky těch, které milujete, se násobně zvyšuje.

Zvažujete, že si domů pozvete autora těchto fotek, ale váháte, protože ho/ji neznáte vy ani vaše děti.

Domov je pro nás domovem, protože je pro všechny členy našich rodin bezpečným místem, kde si mohou dovolit opustit své role.

Role, do kterých nás život obsadil v závislosti na tom, jaké společenské postavení jsme si vybrali. Nebo do kterých jsme obsazeni okolnostmi.

Všichni mluvíme o autenticitě, stejně tak, jako všichni víme, že být autentický je privilegiem, které si můžeme dopřát jen někdy a někde. Kde jinde, než mezi těmi nejbližšími. Jiné to bylo, když jste byli malí. Fotky z dětství, které jsou pro nás nejcennější, jsou plné okamžiků, které o autenticitě jsou. Nejsou technicky dokonalé, nejsou pořízeny nejmodernější technikou, možná nejsou krásné, ale také nejsou … sterilní. Když se k nim vracíte, vyvolávají ve vás úsměv, nostalgii a dojetí. Jsou pro vás obsahově výjimečné.

Možná ve vás před objednáním dokumentárního rodinného fotografa začnou klíčit obavy.

Jaký ten fotograf nebo fotografka je? Bude nás soudit za to, jak vypadáme, jak se chováme a za to, co máme nebo nemáme? Co když si nesedne s jedním z nás nebo s dětmi?

Co když se malý nebo malá sekne a předvede ten svůj výstup? Máme doma uklizeno? Je to doma dostatečně atraktivní na focení? Máme si co vzít na sebe, aby to dobře vypadalo?

Stojí to celé vlastně za to, s někým sdílet jak žijeme „jen kvůli fotkám“?

2. Jsem fotograf

a zbožňuju to, co dělám a ve fotografiích, které předávám svým klientům, vidím význam.

Reportážní rodinné fotografie mají sílu připomínat něco, na co zapomenout nechcete. Věřím, že čím více času od focení uběhne, tím více rodinám fotky přinesou.

Neznám vás, ani vaše děti a stejně, jako ve vás, i ve mně klíčí obavy.

Jak se u vás doma budu cítit?

Jací jste? Budete mi věřit, že vás nebudu soudit za to, co máte a nemáte, jak vypadáte, atd…

Jak se budete chovat, když se malý nebo malá sekne?

Co když doma budete mít tak naklizeno tak, že to bude vypadat, jako na hotelu a ne doma? Co když oblečení vyladíte tak, že to, co dělá dokumentární styl focení dokumentárním, bude fuč?

Budu schopen svou práci odvést tak dobře, že vám předám přesně to, co ode mě očekáváte?

Ono se totiž nemá moc co pokazit

Obavy, s kterými společně do focení jdeme, jsou asi přirozené. Vy máte tendenci chránit svůj domov před čímkoli, co by jeho statut bezpečí a místa, kde můžete být sami sebou, ohrožovalo. Mé obavy mě ženou k tomu, ze sebe každé focení vymáčknout maximum.